kronika snivců 1992 / chronicle of dreamers 1992

18.3.1992 První koncert Orloj snivců , Olomouc Vlastivědné muzeum, vernisáž výstavy V dimenzích prázdna

      V létě 1991 seznamuji v Mačicích bráchu Michala se svým novým objevem “Šumavským cinkálem”, sbírkou všech možných želez sesbíranou na skládkách v širém okolí a horou truhlíků na květiny = polystyrenovými rezonátory, bez kterých ta železa nehrají a hned podnikáme velkou akci: vezeme naše železa a magnetofon Tesla B116 do JZD Soběšice, do vysoké prázdné roury, obří nádrže na močůvku, kde je naprosto neuvěřitelná akustika.Mám bohužel teplotu a železa jsou těžká…

potřebujeme elektřinu a s připojením do sloupu osvětlení v JZD nám pomáhá nečekaně laskavý pan traktorista… nakonec opravdu hrajeme a nahráváme…… balíme pak za tmy a deště… pri vypojování drátů ze sloupu prská elektřina a my se potíme strachy…

Koncem zimy postávám na Petříně, koukám na Prahu a napadá mě nový název: “Orloj snivců”… Michalovi se líbí a pak přibíráme třetího člena do party, je to Marek Šebelka, který hraje na piano. Dostali jsme potom pozvání jet zahrát na vernisáž do Olomouce.

——————————————————–

Nosíme naše truhlíky na kytky do muzea, kde se na nás dívají dost nedůvěřivě. Nejsme na to ještě zvyklí. Skládáme všechen náš materiál do dřevěné kopule = objektu sochaře Jana Ambrůze uprostřed místnosti v horním patře… Lidí přichází mnoho a kurátor Jiří Zemánek bojuje s textem proslovu. Pak dostáváme pokyn a Marek nachází odvahu začít přečtením dopisu “Dádičce” od nějaké holčičky, který jsme našli na ulici.

Začalo to tedy skvěle a hrálo se dobře. Posluchači byli velice tišší (dědové i caparti), pomáhal nám i západ slunce v oknech za zády, rozprostírající se v dálce nad olomouckou periférií…potom se o nás v Olomouci dobře starali kávou a pamlsky, čímž nám Marka poněkud zmlsali. Olomouc byla magická a pro mě velkým objevem…